helping myself by helping others

Slunce zapadá
Soumrak začíná halit krajinu
Ptáci ztichli
Zvěř k spánku se ukládá
Kraj pomalu utichá
Jen vítr v korunách stromů ševelí
Matky své děti do peřin ukládají
S přáním dobré noci a sladkých snů
Odcházejí zamknout dveře
Neboť společně s tmou
Přicházejí nejen sny
Z hor klesá do údolí mlha
A s mlhou přicházejí vlci.

Dny jsou špatné
A horší
Ty horší jsou cítit zmarem
Od zmaru je kousek jen
Ke smrti
Však to je to
Na co nejsem připraven
Chci tu být
Tak moc
A pomáhat jim
Ač o to nestojí
Je to smutný úděl
Ale je můj
Zvolil jsem si jej
A těší mě jej nést
Chci jim pomáhat
Ač neznám je
A nechápu
Jsou mi tolik cizí
Však tolik se snaží
Dát tomu všemu smysl
Jen někteří však pochopí
Je jich tak málo
Však kdyby byl jen jeden
Stojí to za to
Vážně stojí
A proto jsem tady
A jsem tady rád.

Buď mi sluncem
Bez nějž života není
Buď mi měsícem
Bez nějž je noc tak smutná
Buď hvězdami nad mou hlavou
Jenž probouzejí v srdci touhu
Buď mi nocí
Jenž dává život snům
Buď mi pochodní
Jenž dá mi nalézt bezpečnou cestu
Buď mi dnem
V němž život jásá z plných sil
Buď mi lesem
Jenž bezpečný úkryt skýtá
Buď lesním velikánem
Jenž dokáže dát sílu
Buď mi řekou
Po níž bezpečně budu plout
Buď mi trávou
Jenž mojí hlavě dá spočinout
Buď stéblem trávy
Jenž po tváři mne hladí
Buď mi květem
Jenž svou vůní mne omámí
Buď kapkou rosy na květu
Jenž zrcadlí nádheru světa
Buď mi světem

Jsou věci a věci
A ještě věci
Věci, které mi dělají radost
Slunce ve tváři
A ptačí zpěv
A kolem prolétla vážka
A cvrčka to tolik baví
Všimla sis někdy
Jak je voda krásná
Když stéká po kameni
A na listech a trávě
A stromech a keřích
Třpytí se kapky života
A když za oknem
Mráz se mi krutě směje
Já cítím horko jen při té vzpomínce
A když vzpomenu si na Tebe
Uvnitř mne rozpoutá se bouře
Mrazí mne v zádech
A těžko se mi z horka dýchá
Tolik mi chybíš
A přitom jsi přitom jsi právě odešla
Hodiny Tvé přítomnosti zdály se vteřinami být
A vteřiny do Tvého návratu

Jsi to opravdu ty ?
Jsi ty ta pravá ?
Ta jediná ?
Jsme si souzeni ?
Nebo si s námi život
Jen tak hraje ?
Je opravdu tak krutý ?
Ne, tomu nevěřím
Krutí dokáží být
Jen lidé
Ale dokáží také milovat
Tak jako ty
Nezištně a věrně
Nežádáš důkazy
Nepotřebuješ je
Posloucháš své srdce
Tak jako já to své
Naše srdce jsou jedno
Naše duše splynuly
Jsi má jediná
A já jsem jen tvůj
Pokud osud opravdu je
Pak to byl on
Kdo spojil naše cesty
A pokud ne, nevadí
Přeci jsme se potkali
Máme jeden druhého
Patříme k sobě
A není nic
Co by nás rozdělilo.

Jsem tu cizincem
Jsou jiní než já
A já jsem jiný než oni
Nechápu je
A oni nechápou mne
Není tu nikdo
Kdo sní o stejných věcech
Kdo myslí na stejné věci
Kdo je jako já
Bolí to
Odsouzen k životu mezi nimi
Každý den
Hodinu po hodině
Každý okamžik
Jsem sám.

Je těžké po tolika zklamáních
Začít někomu věřit
Je ještě těžší
Když se má nedůvěra střetne s tvou
Kde hledat pravdu
Neumím lhát někomu
Koho miluji
Nemohu však milovat někoho
Kdo se mne bojí
Kdo má strach
Že všechna krásná slova
Se jednoho dne promění ve lži
Proč je tak těžké najít toho pravého
A ještě těžší přesvědčit jej o své upřímnosti
Proč láska tolik bolí
Tisíce otázek a žádná odpověď
Život není jen černé nebo bílé
Jsou jen odstíny šedé
Od té nejsvětlejší až po tu temnou
Jsi to nejsvětlejší
Co mne dosud potkalo
Vím, že to neslyšíš poprvé

Chci umřít
Hledám pravdu
Ale nemohu ji najít
Všem s úsměvem pomáhám
A dostávám rány pod pás
Nepůjdu do pekla
Protože svoje peklo si nosím v sobě
Nikomu nevěřím
Ani sám sobě
Chci umřít
Píšu básně o lásce
Protože mám v duši tmu
Rozdávám světlo
A sám bych ho tolik potřeboval
Jsem sám a to tolik bolí
Ale sám si nedokážu pomoci
Proč ?
Proč to všechno ?
A proč život tolik bolí ?
Už nechci jít dál.

Samota bolí
Prázdnota nebolí
Ale pohlcuje
Proto je špatná
Láska bolí
Ale příjemně
A povznáší
Proto je dobrá
Sám nejsi nic
Můžeš být sebelepší
Ale pokud se o sebe nerozdělíš
Je to stejné
Jako bys nebyl
Dávat
Dávat to nejlepší
O tom to je
Je tu někdo
Komu dávám
Dávám všechno
A jsem za to vděčný
Štěstí je mít někoho
Kdo je šťastný, že jsem
Někoho, kdo umí dávat
Někoho, komu se můžu dát.

Spoustu let chodíme po světě
Sami
Když jsme malí
Ani nám to nepřijde
Jsou s námi rodiče
Jsou různí
Ale málokdy se s nimi cítíme sami
Postupem času nám ale
Začíná něco chybět
Někdo
Začínáme být sami
Spoustu let hledáme někoho
S kým bychom nebyli sami
Někteří z nás jej nenajdou
Nemají to štěstí
Zůstanou sami
Protože nenajdou toho pravého
Svoji druhou polovinu
Neboť člověk je celý
Jen když jsou dva
Dvě poloviny
Jež přesně zapadají do sebe
Dva na lásku
A dva na bolest
Dva na dobré věci
A dva na ty ostatní
Já a ty jsme dvě poloviny